Podlézám

Jsem snad příliš přecitlivělá. Netečné psí oko nade mnou vítězí. Přistihuji se, že závidím sousedovi bezmezný obdiv jeho labradora, paní Svobodové ustrašeného voříška, Béďovi kocoura ...

Maluji plánek plotu, nekonečno pletiva a planěk. Směšně se snažím o stejnou netečnost chlupatému medvídku, ale je jasné, že dychtivě čekám na sebemenší projev zájmu. Nakonec si jdu koupit tlustou knihu o výchově štěněte - psy přece znám, ale tady se to zatím nepočítá.

Nepomáhá mi ani prasečí ucho, druhé prasečí ucho, chvála, chrupavka z kuřecí kosti, ... Nakonec, jestli to nebyl čas, který mastifka potřebovala k velkorysému smíru, byla to má mateřská péče , kterou jsem v rámci večerního koupání zahrnula i štěně. Kartáček, hřebínek, vyčistit ouška, poškrabkat. Voňavé děti sladce spí a mně něžně a oddaně olízl velký psí jazyk.

Ó díky!